NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Indonézia bola vyše tristo rokov holandskou kolóniou a aktuálne, ako sa zdá, naťahuje ruky po BDM bandách z krajiny veterných mlynov, tulipánov, drevákov a podobného sortimentu. Minule jakartskí Brutal Mind pustili do sveta DISAVOWED, teraz ARSEBREED, obe kapely prichádzajú s novými albumami po 13, resp. 15 rokoch, náhoda? A poďme ďalej, k zostave. Daniel van der Broek (basgitara), Marco Pranger (gitary), Robbe K (vokály), Joel Sta (vokály) sú členovia DISAVOWED, terajší či bývalí, „kam až to siaha?!“ Bicie na novinku nahral Romain Goulon, teda na mnohých miestach pôsobiaca kapacita extrémne metalového bubnovania. (Z jeho najnovších hosťovských prác môžem dať do pozornosti napríklad debut slovinských MEPHISTOPHELIAN.) A Joel má v zátvorke aj „ex-PYAEMIA“, čo myslíte, ako bude?
Povedal by som, že výborne. Desať skladieb za pol hodiny a extratriedny brutálny death metal. Ak si ešte pamätáte prvotinu „Munching The Rotten“ (2005, Neurotic Records), ARSEBREED nadviazali na prístup k žánru, aký zaujali tam. Pochopiteľne sú v ňom o kus ďalej, hráčsky, skladateľsky i zvukovo. Mohlo by sa tu vnucovať prirovnanie k DISAVOWED, ale „Butoh“ nie je „B-stranou“ albumu „Revocation Of The Fallen“. Ten je svojím spôsobom technicky rozviatejší, aranžérsky košatejší a atmosférickejší. Viac na ňom počuť odkaz iných starých klasikov. Tam, kde súčasní DISAVOWED strúhajú poklonu „kanibalom“, si ARSEBREED spomínajú na to, ako sa dusilo na Long Islande. (Podobne ako kedysi PYAEMIA, spiaci možno už aj spánkom večným.) „Butoh“ je samozrejme technicky vypracovaná, ale hlavne natlakovaná a priamočiara nálož viac o brutálnej podstate subžánru, sofistikované drvenie bez väčších šancí na vydýchnutie. Náklepové tempá so šťavnatými riffmi, zvoniacou basou, nenápadnými, ale funkčnými gitarovými „ozdobami“ a monštruóznym duelom dvoch zverských vokálov, growlu a „výlevky“. Nemilosrdné, zároveň živé a temným vyznením trochu pripomínajúce ponuré barbarské začiatky DEEDS OF FLESH. Výborný príklad čistého, vyzretého a zároveň ničivého BDM. (Ktorému podľa toho, čo v záverečnej „Insanity“ zaznie cca od 1:20, nie je cudzí ani občasný úlet k hudobnému srandovaniu.)
9 / 10
Vydáno: 2020
Vydavatel: Brutal Mind
Stopáž: 30:02
Naloz ako sa patri, radost pocuvat
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.